Velmi dobře známé pohádkové bytosti, jsou čerti z pekla lezoucí. Ať už se blíží svátek svatého Mikuláše, nebo chystáte čertí pohádku, básničky o čertech přijdou vhod. Co by se vaše dětičky mohly naučit? Podívejte se, třeba si vyberete.

 

Peklem letí nová zpráva:

„Žádáme svá čertí práva!“

Tak pověřil Satan partu,

krví napsat „čertí chartu“.

 

Dřív nebyla žádná švanda,

získat peklu duši,

dneska lumpů celá banda,

na pekelnou bránu buší.

 

Největší radost mám,

že na mě nikdo nevěří,

mám víc pracovních úspěchů,

k mému prospěchu.

 

Belzebub a pekelníci,

bydlí někde v podzemí.

K tomu bych chtěl ale říci,

že je peklo na zemi.

 

Po světě se ďábel courá,

aniž lidé cosi tuší,

co je dobré rychle bourá,

aby získal lidskou duši.

 

Jsem Lucifer – pán zloby

a sluha darebáků.

Mě lidská špatnost zdobí

a té je jako máku.

 

Říkají mi Kleofášku,

ale já mám ještě brášku.

Ten vypadá stejně čile,

jak čertisko nezletilé.

 

Kožíšek mám chlupatý,

trošičku jsem rohatý.

Přesto nejsem kůzlátko,

ale čertí mláďátko.

 

Ďábel má mnoho tváří,

víc než si můžeš představit,

většinou krásou září,

aby tě dokázal zabavit.

 

V kopytě mi pořád loupá,

na hlavě svědí zas růžky,

vzadu se mi ocas houpá –

ustřih bych ho – nemám nůžky.

 

Budliky, budliky, ble, ble, ble,

vyměním cokoliv za vidle.

Už mi nejsou na nic,

do pekelných pranic.

 

Kterou se vám líbí? Pořiďte vašim čertíkům pěknou loutku čerta. S loutkou jdou totiž básničky říkat mnohem lépe a tréma už není problém.