Dodnes neztratil nic ze své platnosti Goethův výrok, že „děti nutně potřebují loutkové divadlo a loutky“.

A přestože loutkové divadlo není tak staré jako samotná loutka, první kořeny má zábavná hra s loutkami již ve 3. stoletím před n. l. Jako tehdejší  zakladatele hry se považují Indi, Babyloňané, Číňani nebo Řekové.

Hra, která  v sobě spojuje mimo jiné herectví, scénografii, výtvarnictví nejen oděvní, zpěv a také jemnou mechaniku se začala v naší zemi čím dál tím více prosazovat především v 17. století, kdy začali přijíždět se svými vystoupeními kočovní divadelní umělci z Anglie, Nizozemí, Itálie a později i Německa. Ale i přesto jsou  úplně nejstarší zmínky o loutkovém přestavení v Praze již 500 let staré. Mezi nejvýznamější loutkaře tohoto období patřili bezpochyby Johann Hilferding, Girolamo Renzi a Antoni Geissler. Vzhledem k tehdejším germanizačním snahám rakouské monarchie na našem území se převážná část představení hrávala v němčině. Nejoblíbenějšími žánry byli biblické hry, anglické tragedie a italské improvizované komedie.

Loutkaři české národnosti nezůstávali dlouho pozadu a již na začatku 18. století se po celé republice začali rozjíždět rovnou celé rodiny kočovných loutkařských uskupení. Mezi nejznámější patřili např. Maisnerové, Kopečtí, Finkové, Dubští nebo Kočkové. Mezi nejhranější hry patřil všemi známý příběh o Faustovi, Jenovefě nebo Donu Juanovi. Od začátku 19. století se oblíbenými stali i adaptace her českého činoherního divadla, zejména rytířské, loupežnické a historicko – vlastenecké hry. Asi nejproslulejším loutkářem a symbolickým představitelem loutkářů v Čechách byl od 1.pol. 19. stol. Matěj Kopecký. V 19. století se mimo jiné začalo rozšířovat hraní s loutkami na malých domácích scénách tkz. rodinných divadlech. Ta pro zábavu svých dětí a přátel zhotovovali mnozí výtvarníci, jako např. Mikoláš Aleš.

Masový zájem o amatérské loutkářství, které se rozléhalo koncem 19. století se snažil podchytit Český svaz přátel loutkového divadla. Loutkářské hnutí zintenzivnělo hlavně po vzniku Československé republiky. Na území republiky působilo přes 2000 souborů pravidelně hrajících pro děti. Velmi časté byli představení v hospodách a na veřejných místech, konstrukce divadýlek byla jednoduchá a velmi lehká, takže několik představení na různých místech za den nebyl problémem. Loutkové divadlo Umělecké výchovy, Říše loutek (1920-dosud), Sokolské loutkové divadlo, to jsou jedny z mnoha divadelních uskupení většinou pod vedením známích umělců. Slibný rozvoj českého loutkářství poněkud zpomalila německá okupace a válka. Jen pár souborů díky svým představením dokázali udržet víru ve spravedlonost a svobodu díky svým představením, jako například Skupa se svým souborem, nebo skupina PULS.

Za války se stalo hlavní myšlenkou loutkových her udržet český jazyk mezi národem. Svůj kulturní význam si v Česku zachovalo loutkové divadlo dodnes. V roce 1945 v Praze založil Josef Skupa dodnes známé Divadlo Spejbla a Hurvínka vybavené vlastní divadelní budovou. Je jen málo divadelních skupin, které vytrvali do dnešní doby a ještě méně postav, ale nestárnoucí Hurvínek se Spejblem “žijí” ještě dnes i na našem e-shopu.

Hra s loutkami se stala jednou z nejpopulárnějších forem dětské zábavy. O přežití loutkového divadla tedy mají zásluhu vedle jeho tvůrců především děti.

Dodnes neztratil nic ze své platnosti Goethův výrok, že „děti nutně potřebují loutkové divadlo a loutky“.